Slůvek pár o jednom neobyčejném jazzovém koncertu Ten plakát jsem objevil úplně náhodou. Večer byl čas a tak se šlo. popravdě řečeno jsme ani netušili na co vlastně jdeme. Přiznám se bez mučení, že se v jazzové scéně příliš neorientuju.

A tak jsme se pohodlně usadili ve druhé řadě příjemně zaplněného Národního domu a čekali co se bude dít.

A dělo!

Kapela složená napůl s českých a napůl z německých muzikantů opravdu hrála výborně. Jak sami řekli, dokonce každý z nich hraje trošku jiný styl a vlastně se dali dohromady jen na pár koncertů.

Po pár minutách jsem začal chápat, kdo před námi stojí. Všichni byli výborní, ale nenápadný frotmen Stephan Bormann (SRN) začal celé publikum zatahovvat do svých magických kytarových světů. Co skladba, to jiný náhled na nástroj, jiný náhled na hudbu vůbec. Opravdu jsem takhle nápaditě dlouho nikoho hrát neslyšel.

Repertoár byl pesstrý i z toho důvodu, že se na něm, podílel i Pavel Jakub Ryba, který hrál na bezpražcovou a normální baskytaru dost nenormálním způsobem.Prostě velice rychlý a dynamický hráč. Na saxofony hrál Volker Schlott a tato trojice podporovaná skvělými perkusemi Jiřího Kollmana se postarala o veškeré sólové party, ve kterých se pozoruhodně scházeli v místy neuvěřitelé unisono. Nádhera.

Prostě ten večer byl absolutní balzám pro moje vyhladovělé uši.

Pokud se vám poštěstí se na koncert tohoto seskupení natrefit ( mimochodem hrají zrovna dneska v Drážďanech) určitě si to nenechte ujít. Fakt. Hodně dobrý...