Aneb, mobilní cokoliv Zavítali jsem mezi svátky do Stověžaté matičky a ta se nám kromě jiných zajímavostí odvděčila pěknám mrazem.

Mimo jiné jsme se vydali i na krátkou procházku po Karlově Mostě a já jsem neodolal, abych se s vámi o něco málo nerozdělil.

O tom, že tady pouliční umění kvete a kšeftíky asi taky, není jistě pochyb, ale já se na to tentokrát zaměřil z té muzikantsko-technické stránky.

Na obrázku č.1 je vidět jakýsi děda hrající na zajímavý nástroj. U strýčka Rolanda či tetičky Yamahy by nejspíš zírali na tento důmyslný workstation. Až budu jednou dětem vysvětlovat co je sekvencer, zavedu je sem. Jak krásně to funguje. Bicí, varhánky, činel i bass, panečku. Co je ovšem paráda, vše na ruční pohon, bez kabelů a MIDI. Jen by mě zajímalo jak by na to zněl třeba Tarzan Boy, to by pak byl teprve ten správný nářez.

Jediné na co jsem nepřišel je, k čemu slouží ta opička vlevo. Třeba zkutečně zpívá Tarzana, hodíte-li jí pětku. Kdo ví?

Druhý vynález banjisty na obrázku č.2, jinak velice příjemné partičky, mě ovšem zaujal ještě o něco více. Jeho důmyslný propan-butanový ohřívač prstů je prostě nepřekonatelný. Hned jak potkám Malinu, musím mu o něm říct.

Takže kolegové muzikanti. Nezoufejte až dojde proud a bude kosa. Všechno jde, když se chce! Alespoň v Praze ano!