aneb... o jednom ranním překvápku Měl bych asi napsat vězěňské blues. Vězeňské blues pro toho lumpa, který mi před 14 dny vyháčkoval pravé dveře od Bobeše a uzmul moje autorádio i s cédéčky.

Autorádio zcela jistě někde za super cenu střelil, a koupil si 1/4 gramu peří ( rozuměj perníku). Vlastně je mi ho líto, ačkoliv dostat ho do ruky...............!!!

A tak oplakávám své autorádio, které krásně hrálo, krásně svítilo modře za nocí, říkalo mi, kde je námraza a co Paroubek vyvádí.

Policie lumpa dopadla - dobrá práce, ale co naplat. Teď ho odborně vyšetří, asi odsoudí, já budu běhat po soudech a budu chtít zpátky své peníze, abych si koupil nové, krásně hrající rádio svítící modře atd..

Lump určitě nebude mít ani floka, protože jinak by po nocích nekradl rádia, aby měl na fet. Nakonec ho dají do léčebny, dostane podmínku, já mu zaplatím na daních léčení. A tak přemýšlím co udělám. Měl bych mu jednu ubalit až ho uvidím. Tedy jestli ho uvidím. Asi jo. Nebo bych mu mohl říct ať mi alespoň ubalí jointa, za to rádio.

Jenže ubalit mu jí nemůžu, protožr by mě soudní ochranka ztloukla jak žito. Jointa mít u sebe nebude, protože bude mít prohledaný kapsy, a já se nebudu moct zasmát prasklé zdi v soudní síni.

Cédéčka jsou také fuč, včetně nahrávek z domácího studia, které si může v léčebně poslechnout ten lotr. A tak mě alespoň může těšit, že se mé písničky dostanou mezi lidi. Protože pochybuju, že by si někdo za mé songy koupil 1/4 gramu peří.

Takže asi doma sednu a napíšu vězeňské blues, pro případ, že mi někdo zase příště šlohne rádio, tak ať si potom může poslechnout co ho čeká, a případně nasadit hit do hitparády kdesi v Leopoldově.

Zatím si ovšem můžu v autě jen zpívat, protože pískat jsem se nikdy pořádně nenaučil.